Následující text, včetně ilustrací, pochází z knihy PhDr. Jiřího Kohoutka, CSc.HRADY JIHOVÝCHODNÍ MORAVY vydané v roce 1995 nakladatelstvím ARCHA Zlín pro Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Vrchol Klenova, opředený četnými lidovými pověstmi (jednoznačně převažují historky o ukrytých pokladech a o skrýších zbojníků), tvoří výraznou dominantu nad hlubokým údolím pravobřežního přítoku Bečvy, potoka Bystřice, na němž byla zbudována přehrada Bystřička (severním směrem pod samotným Klenovem). Nejvýše položený bod klenovského kopce nese také pomístní jméno „Zámčisko“ (kóta 678 m) a nachází se na katastru obce Bystřička ve vsetínském okrese.
Skalnatý hřeben lokality, tvořený podobně jako u pulčínského skalního komplexu mohutnými skalními bloky, vytvořenými puklinovým zvětráváním hřebenové lavice magurského flyše, je orientován přibližně ve směru severojižním, přičemž v jeho nejvyšším bodě se nachází výrazný pískovcový suk, nazývaný také místním lidem „Havránka“. Na tomto skalisku o rozměrech 13 x 9 m, převyšujícím okolní terén téměř o 6 m, jsou patrny stopy, umělé záseky, pro zakotvení konců trámů a zároveň pak základové žlaby pro uložení spodního věnce srubové stavby.
Obdobné stopy se nacházejí na okolních, menších skaliscích, kde však nejsou již tak výrazné. Z těchto známek lidské činnosti lze v těchto místech předpokládat existenci dřevěné věžovité stavby, čemuž by neodporovala ani archeologická zjištění (při sondážích byla zachycena vrstva po požáru, obsahující zbytky zuhelnatělých dřev a mazanice, vypálené hlíny z výmazu stěn). Přístupová cesta k lokalitě vedla od západu, z nejsnáze přístupné strany, kde lze také předpokládat nějaké vatové opevnění, i když jeho pozůstatky nejsou v terénu příliš patrné, z ostatních stran pak byla lokalita chráněna příkrými skalními srázy.
Archeologickými sondami bylo v prostoru lokality prokázáno osídlení z počátku 14. století a prokázán násilný zánik hrádku požárem. Z výzkumu byla získána početná kolekce archeologických nálezů, a to jak keramiky, tak i železných předmětů (hroty šípů do kuše).
V písemných pramenech není o opevněném sídle na Klenově ani zmínka, ale samotné oblasti se nepřímo dotýkají dvě zprávy, pocházející z konce 13. století a počátku 14. století.
K roku 1297 se hlásí listina, jejíž text zaznamenává, že Protiva z Doubravice blíže neurčené statky, které získal od krále a ležící po obou březích řeky Bečvy („Beyc“) daroval templářskému mistru Ekkovi. Důležitější a rozhodně zajímavější je obsah druhé listiny z roku 1308, podle níž Vok z Kravař potvrzuje, že přijal od mistra templářů Ekka do nájmu na třicet jedna let následující statky: „oppidum Setteinz cum castro Vreuntspergk“ (tedy městečko Vsetín s hradem Freundsberkem), přičemž si ovšem templář podržel patronátní právo kostelů a zároveň pojistil svému konventu užitek z pozemků v údolí potoka Rokytnice („Roknitz“) až k toku řeky Bečvy („Betsch“) a souběžně z poloviny lesů na pronajatém území. Vezmeme-li v úvahu, že lze celkem bez problémů ztotožnit ono „oppidum Setteinz“ s dnešním Vsetínem, pak nelze vyloučit, že onen „castrum Vreuntsperk“ by mohl být totožný s opevněnou lokalitou na vrcholu Klenova. Tato úvaha je navíc posílena také tím, že časově by zde odpovídaly i archeologické nálezy, získané při výzkumu na Zámčisku na Klenově. Zda je tomu skutečně tak, nelze zatím bezpečně rozhodnout. Dokud se ovšem nepodaří najít pozůstatky dalšího středověkého hradu v blízkostí Vsetína, je opevněný hrádek na Klenově nejvážnějším kandidátem na jméno „Vreutspergk“ (Freundsberg) z písemných pramenů. Za současného stavu vědomostí však nelze předpokládat nějaké výraznější osídlení v prostoru Vsetínské Bečvy, neboť ještě právě na počátku 14. století uvažoval český král Václav III. o založení cisterciáckého kláštera v těchto místech, který měl nést název „Thronus regis“ (Králův trůn), aby posílil kolonizaci odlehlých moravských území. Klášter měl být podle panovníka vážného záměru postaven na soutoku potoka Ratiboře a Bečvy: „...in bonis ineta confluentiam quarum Ratiboc et Peczue dictarum sitis...“
Klášter měl být osídlen mnichy z kláštera v Plasech v západních Čechách a král na jeho založení jako první příspěvek poukázal sto hřiven z mýta v Kutné Hoře a daroval klášteru patronátní právo v Měníně u Brna, ale nakonec k zamýšlené realizaci založení kláštera na Vsetínsku nedošlo, neboť Václav III. byl téhož roku (1306) v Olomouci zavražděn. Ke zvýšenému zájmu o tuto poněkud odlehlou horskou oblast došlo až kolem poloviny 14. století, kdy Vsetínsko se sousedním Rožnovskem získali páni z Kravař. Podél Vsetínské Bečvy však již od dřívějších dob vedlo důležité obchodní spojení, které potvrzuje významná zpráva z roku 1396, kdy poplatky z mýta v Kelči nemuseli platit obchodníci a kupci cestující z Polska přes Starý Jičín, Krásno, Val.Meziříčí a Vsetín do Uher a zpátky: „per civitatem Tyczin et per Crasno, per Mezerzic et per Wsetin versus Ungariam et converso“ (skrz nebo přes město Jičín a přes Krásno, Meziříčí, přes Vsetín). Všechny tyto nepřímé náznaky vypovídají, že s hustějším osídlením regionu kolem Vsetínské Bečvy lze počítat až ve 14. století, i když lze předpokládat určitý význam tohoto kraje již v předchozím období.
Klenov, podobně jako Pulčín, patří ke skupině hradů, pro něž se v odborné literatuře vžilo označení „skalní hrady“. Společným znakem těchto objektů je jejich umístění v pískovcových skalách, které byly využity především z hlediska obrany (nepřístupnost terénu) a doplnění zástavby hradu dřevěnou či zděnou architekturou. Hrady jsou přímo vázány na tvar terénu daný skalním podložím (např. v Prachovských skalách) a v mnohém případě pak reliéf skalního podloží se podílí na tvaru a vzhledu jednotlivých lokalit (tvar půdorysu, využití skalního podloží při stavbě hradu - tesané prostory, cisterny apod.). U Klenova lze předpokládat využití výrazného skalního suku „Havránky“ ke stavbě ústřední dřevěné obytné věže, další dřevěné stavby v těsné blízkosti pak zřejmě sloužily k hospodářským účelům.