Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Hlášení rozhlasu

Hlášení rozhlasu

Přihlaste se přes internet
Přejděte na adresu www.bystricka.hlasenirozhlasu.cz
klikněte na tlačítko Odebírat hlášení a zaregistrujte se.

Podrobnější nformace k přihlášení k odběru hlášení rozhlasu (letáček v PDF)

 

Aktuální počasí

Počasí dnes:

23. 7. 2018

bo

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky nebo bouřky. Denní teploty 25 až 29°C. Noční teploty 16 až 12°C.

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Kontakt

Obec Bystřička
Bystřička 82
756 24 Bystřička

Spojení

Tel.: +420 571 443 258
Tel./Fax: +420 571 420 944
E-mail: starosta@bystricka.cz
  ucetni@bystricka.cz
  pokladni@bystricka.cz
  technik@bystricka.cz
   
ID dat.schr. hribmg4
IČ: 00303739
DIČ: CZ00303739
Č.účtu 3929-851/0100

Anketa

Líbí se Vám nové stránky?

Celkem hlasů:
1815
Hlasování začalo:
17. 8. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Zdeněk Rous

Zdeněk Rous (23. září 1911, Bystřička – 1. září 1939; syn Jana Rouse) byl letecký důstojník, kteý padl za II. světové války.

 Deblin - vojenský hřbitov /fotografie Wieslaw Grudniak - www.niebieskaeskadra.pl

Jan Goláň: Zdeněk Rous padl na samém začátku války

Naše Valašsko - 1.9.2004

VALAŠSKO - Léto roku 1939 se pomalu chýlilo ke svému konci. Všem, kteří jen trochu sledovali tehdejší politickou situaci, však bylo jasné, že opravdové dusno teprve brzo začne. Lidstvo dělilo pouhých dvacet let od krvavého konfliktu, které nazvalo Velkou válkou. Nikdo se ani ve snu neodvažoval přiřadit jí pořadové číslo první. Přesto již chybělo jen několik dní do začátku nového válečného konfliktu, mezi jehož první oběti patřil i mladý muž z valašské obce Bystřička, důstojník letectva Zdeněk Rous.

Bylo zřejmé, že nový konflikt podobných rozměrů by měl ještě drastičtější a krvavější výsledek. Letecké složky jednotlivých armád disponovaly mnohem větším počtem strojů pohybujících se několikanásobnými rychlostmi a hlavně schopnými nést daleko větší náklad bomb a lepší výzbroj. Tanky a jiné nové zbraně představené v předešlém konfliktu byly nyní v mnohem kvalitnějších verzích naprostou samozřejmostí tehdejších armád. Přesto se našla vůle a odvaha k novému měření sil. Adolf Hitler, fanatický vůdce takzvané Třetí říše, jejíž trvání troufale odhadoval na více než tisíc let, měl již v té době za sebou úspěšné anektování Rakouska a na dvakrát spojenci opuštěného Československa. I ti nejzarytější optimisté si pomalu začali uvědomovat, že se jednalo pouze o předkrm a že spojenci, chtějí-li zachovat svrchovanost demokratického světa, musí opustit zbabělou ústupkářskou politiku obětování malých států. Zůstane paradoxem té doby, že zatímco celý svět horoval pro mír za každou cenu, příslušníci malého národa uprostřed Evropy, jejichž stát vznikl teprve před necelými jednadvaceti lety, nedočkavě čekali na válečný konflikt s nacistickým Německem jako na jediné východisko z beznadějné situace. Čechoslováci jako první správně odhadli, že na řadě je nyní Polsko. Již od jara 1939 tak na sever proudily skupinky našich letců, vojáků a civilistů, riskující vězení a perzekuci pro sebe a své blízké doma. Chtěli tímto pomoci utvořit armádu, která by pokořenému národu vrátila svobodu a hrdost. Polská vláda, donedávna tvářící se jako Hitlerův spojenec a podílející se na zabrání Těšínska, Spiše a Javoriny, však o naše dobrovolníky zájem nejevila. Dokonce celou řadu z nich vrátila zpět. Měla strach z oprávněných požadavků na navrácení zabraného území a možný konflikt se silnějším protivníkem si nepřipouštěla. Až v druhé polovině léta, kdy už i Polákům bylo jasné, že s Německem budou muset měřit síly jako první, požádali naše vojáky o pomoc. Mnozí však právě nastupovali na lodě plující do Francie nebo již byli v Cizinecké legii, a tak polské prosby vyslyšeli jen někteří. Mezi těmi, kteří zůstali pomáhat statečně, avšak marně bojujícím Polákům, bylo i několik valašských letců. Například František Vavřínek ze Vsetína a Josef Balejka z Valašských Klobouk se později prosadili jako vynikající stíhači v britské RAF. Jaroslav Hala z Vizovic, který rovněž neodplul do Francie, padl jako pilot bombardéru naší 311. perutě 3. října 1944. V Polsku zůstal rovněž důstojník letectva Zdeněk Rous, který se narodil v Bystřičce 23. září 1911. Po absolvování čtyř ročníků vyšší průmyslové školy v Moravské Ostravě nastoupil v červenci 1933 prezenční vojenskou službu. Byl zařazen do oddílu techniků prostějovské školy pro důstojníky v záloze. O půl roku později byl přidělen jako technik k 1. leteckému pluku TGM na letišti v Praze - Kbelích. V červenci 1934 byl povýšen do hodnosti četaře aspiranta a o tři měsíce později přeřazen do zálohy. Závazek k další činné službě podepsal v červenci 1936 již v důstojnické hodnosti podporučíka. Byl přidělen k technické letce 5. pluku v Brně jako zástupce spojovacího důstojníka a o měsíc nato povýšen na poručíka. V létě 1937 absolvoval kurz leteckých pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti Prostějov a na jaře 1938 kurz nočního létání podle přístrojů na letišti v Brně. Postupně sloužil jako pozorovatel u 1. letky 1. pluku v Praze a v říjnu 1937 se stal kmenovým příslušníkem 82. letky 5. leteckého pluku. Z vojenské služby byl uvolněn 28. února 1939. Porobenou vlast opustil v červenci a spolu s čs. vojenskou skupinou pobýval několik týdnů v Krakově. Do polského letectva byl přijat 29. srpna 1939 a poslední mírový den ( 31. srpna 1939) dorazila jeho skupina pod vedením škp. Lišky na leteckou základnu v Deblině. Druhá světová válka začala přesně před 65 lety - 1. září 1939 ve 4.45 ráno - ostřelováním polských pozic na poloostrově Westerplatte před vjezdem do gdaňského přístavu německou školní lodí Schleswig-Holstein. Již v první den války se nad deblinským letištěm objevil ve velké výšce německý průzkumný letoun. Znamenalo to, že se tak základna zapsala na aktuální seznam budoucích německých cílů. K mohutnému bombardování trvajícímu několik hodin došlo hned druhý den a byla tvrdě zasažena nejen deblinská základna, ale i nedaleké městečko, stejně jako desítky dalších polských měst ten den. Potvrdily se tak předpoklady, že si moderní válka bude vybírat krutou daň jak mezi vojáky, tak mezi civilisty. Vedle desítek mrtvých polských vojáků v podvečer druhého dne války ležela v zákopech tři bezvládná těla čs. důstojníků. Spolu s npor. Kůrkou z Lužice u Hodonína a por. Šándorem z Čaně u Košic zahynul i Zdeněk Rous. Přestože padli na samotném počátku války a nemohli tak účinně zasáhnout do boje s nenáviděným nepřítelem, jejich smrt nebyla zbytečná. Zřetelně demonstrovala, co všechno jsou naši vojáci ochotni podstoupit a obětovat pro znovuzískání svobody. Než dozněly poslední výstřely o necelých šest let později, muselo zahynout ještě více než pět set našich letců, aby byl splněn sen, s kterým i Zdeněk Rous opouštěl svou vlast.